Paulis, já si myslím, že je to prostě únava materiálu. Všichni řešíme milion věcí, odpočinout si pořádně ani nemůžeš, protože se ti to všechno nevyřešené stále přemílá v hlavě. Aspoň já to tak mám. Taky mi chybí ta dřívější šťáva, vím stopro, že to deprese není (znám ji velmi zblízka), je to jen únava materiálu, půl noci nespím, protože člověku se honí hlavou všechny problémy a úkoly, pak jsem jak zmlácená. Mně teda vždycky dost pomůže první jarní sluníčko - zimy snáším čím dál tím hůř. Tak se na to jaro MOC těším. Taky mi občas dobije baterky, když se mi podaří něco vyřídit/vyřešit/odškrtnout z dlouhého seznamu.

Tak prostě jen doufám, že je to taková fáze, která se zase změní a energie zase bude. Já mám před sebou takovou fatu morganu / dopracovat se jednou k zcela odškrtanému seznamu restů - to jsem přesvědčená, že bych se štěstím asi zbláznila a získala energie jak z atomové elektrárny. Ale je to bohužel jen zbožné přání, těžko realizovatelné. Za každý vyřízený úkol přibude pět dalších.