musím říct, že jako matka dítka s adhd a autistickými rysy, selhávají v případě jaký popisuješ zejména rodiče
chápu že to je dost náročné - já třeba už více jak 8 let pořádně nespím, dceři bude za 14 dní 9 a není schopná být doma ani 5 minut sama, není schopná být ani v místnosti sama, musí mít neustále asistenci -
asistenta nepotřebuje ve škole... ale je to náročné a rodiče prostě nemůžou jenom tak hodit flintu do žita, musím říct, že za těch devět let jsou "držkou v hlíně" ryla už mockrát, ale když zlomí hůl nad dítětem rodiče, tak jak si mají poradit ostatní a jak ty děti mají najít sílu ještě bojovat.
Mě v těhle chvílí hodně pomáhá si pořád dokola opakovat to, že to dcera nedělá schválně a taky to, že když je chvíli klidu, tak si ji maximálně užít.
protože spolupráce se školou je věc jedna, ale s takovýmhle dětmi se musí doma pracovat a pracovat ikdyž se vám nechce a některé věci omýlat opravdu do zblbnutí, u některých dětí to je třeba agrese, u jiných je to nesoustředění, vyrušování, vykřikování a chce se to obrnit velkou, ale opravdu velikou dávkou trpělivosti a tak jako potřebuje dítě průvodce k dospělosti, tak o to víc děti s poruchami učení potřebují těmito stavy provést a tím průvodcem musí být v první řadě rodiče. Nemůžou prostě jen tak složit zbraně a zkoušet léky, a čekat jestli zaberou.