Když to tak čtu, tak si myslím, že je to klasické vyhoření. Prostě už nemáš palivo. Všechno kolem může fungovat, nedějí se ti hrozné věci, vlastně bys mohla mít šťastné období, ale není síla a šťáva si to užít, vychutnat, pochopit... Znám to, už dlouho. Zhoršuje se mi to vždycky v zimě. Náročný konec roku (po pracovní stránce masakr, nejšílenější období v roce) nějak dotáhnu, pak nejsem cca 2 měsíce schopná ničeho. Nic mě nebaví, nezajímá, nechci se s nikým stýkat, funguju na "autopilota", zvládám to nejnutnější, víceméně kolem dětí. Všechno ostatní mě absolutně nezajímá. Jako jo, vadí mi nepořádek doma, nedořešené věci, to, že tloustnu... ale nejsem schopná s tím něco udělat. Zvednout se a jít něco dělat... Naštěstí mám velkou oporu v manželovi, hodně mi pomáhá (jinak bych nebyla schopná ani děti dodat do školy), ale on už taky začíná vyhořovat :-( Je to i tou náročnou dobou atd... Mně pomůže snad jaro, ale taky to není všemocný, řekla bych, že je to každým rokem horší a horší (mám pocit, že to trvá už asi 5 let...). Držím pěsti, ať najdeš něco, co ti tu energii dodá.