Někdy je nevýhoda žít v Praze a mít na výběr . Já jsem z okresního města a šla jsem prostě na místní gymnázium. Měli jsme na výběr ze dvou větví - humanitní a všeobecné. Vybrala jsem si humanitní a dlouho jsem toho litovala. Měli jsme asi ty lepší učitele na češtinu, dějepis, občanku, jazyky... ale velmi, velmi mizernou matikářku. Jedno pololetí byla nemocná, suplovali nás dva jiní učitelé a rázem pro mě matika nebyla problém, bavila mě, rozuměla jsem jí a na vysvědčení se mi objevila 2! Jinak jsem měla 3, ve čtvrťáku dokonce 4, a to ještě ze soucitu. Díky tomu, že jsem neměla základy matemtatiky, jsem se ztrácela ve fyzice, která mě jinak bavila, a spektrum výběru VŠ pro mě bylo velmi omezené. Jak já jsem pak na fildě záviděla svému stavaři, že musím na seminárku načíst kvanta knih a navymýšlet a obhajovat jakési nehmatné teorie, zatímco on nakreslí konkrétní a potenciálně zhmotnitelný dům...

Takže paradoxně - protože jsem tíhla k humanitnu - plavala jsem v matice mnohem víc, než kdybych zvolila neutrální všeobecnou větev a dostala méně mizerného učitele. Navíc kolektiv nebyl nic moc, byl to babinec.

Takže to zvaž, jestli je opravdu nutné volit na gymnáziu nějaký směr. Možná že v Praze je to nutné, protože je tam výběr a tlak, ale má to i svá úskalí.