Libiku, já vztahy ke zvířatům plně chápu, měla jsem vlastní domácí mazlíčky, měli je moji rodiče i moje děti. Včetně psa. A troufám si říct, že pečujeme vzorně, jak jen se v zajetí dá.
Ale mám to holt tak, že mi vadí i utrpení té anonymní krávy. A polituji i chcíplou myš u cesty, prostě život je pro mě vždycky stejný život. A na druhou stranu bych zvíře nesnesla třeba v ložnici, o posteli nemluvíc. Ctím všechno živé, závazky k domácím zvířatům beru zodpovědně, ale "ocaď pocaď", extrémy nemusím.