Já bych řekla, že hlavní problém je v Cimbur uvažování - proč vůbec má dospělá máma dvou dětí s náročným zaměstnáním, která si patrně to, co má plní na 120 procent, potřebu se na takový věci, na který by nikoho nenapadlo, že by neměla mít nárok, vůbec někoho ptát?

Myslím, že nedávná epizoda s bazénem je ukázka přesně téhož.

Myslím, že by Cimbur měla především zapracovat na tom, jak ona sama věci vnímá, a být si vědoma své hodnoty (nemalé), a ne se pořád stavět do defenzívy a pěstovat v sobě pocit, že jí někdo ubližuje.

Cimbur, znám lidi, kteří by měli DALEKO menší "nárok" (poměřováno zásluhami) na věci než Ty, ale jsou schopni sebevědomě nakráčet a zcela samozřejmě POŽADOVAT něco, na co třeba ani zdaleka nemají nárok, a taky to většinou DOSTANOU (protože okolí je tak smeteno samozřejmostí, se kterou to prezentují, že se nezmůže na odpor).

Když se to přežene, tak to samozřejmě není hezké (protože ti lidi na to nemají nárok) ale skoro pokaždé dosáhnou svého.

Ty to máš opačně - patrně už od počátku přistupuješ bázlivě a ustrašeně k věcem, na které máš nárok zcela nesporný. A lidi reagujou podle toho - když za nimi někdo přijde s tím, že "jdu si pro to, co mi patří", tak mu to dají když za nimi přijde prosebníček mačkající v ruce čepici, tak buď jsou takové sv.ně, že si s chutí vychutnají slabšího (respektive toho, kdo se do slabší pozice sám postavil), nebo si podvědomě řeknou "sakra, když on mě o to žádá takhle opatrně, tak v tom, o co žádá, bude asi nějaké pořádné riziko, radši mu odpovím nějak vyhýbavě, aby z toho třeba nakonec nebyl průšvih."

Závěr tohoto dlouhého diskursu - myslím, že je nejvyšší čas, aby ses naučila prosazovat si své OPRÁVNĚNÉ požadavky bez pocitu viny, protože takto traumatizuješ sama sebe a naprosto ZBYTEČNĚ (vzpomeň si na bazén, jak ses dva dny smažila ve vlastní šťávě a jak se to pak nakonec uspokojivě vyřešilo).

Přeju v tom hodně štěstí, jsi fajn holka a je škoda, aby ses trápila.