Moje prababička zemřela ve věku 92 a měla zdravotní vadu, takže si mohla žít podle sebe, vymlouvat se na tu vadu a nepodřizovala se tlakům okolí. Hlavně těm politickým v pohraničí, ale i v otázce rodiny byli takoví neobvyklí. I její dcera, moje babička zdědila tento přístup k životu, pro svobodu snášet různé nepohodlí. Umět si udělat radost a kašlat na řeči v okolí.

Přestože její jídelníček byl z dnešního pohledu naprosto katastrofální a ač ze zdravotnictví, naprosto ignorovala některá doporučení, a dožila dlouhého věku. Na popáleniny dávala nastrouhanou barmboru, ale nejsem si jistá, jestli tyhle její "babské" finty spíš nevyčetla z nějakého časopisu. Rozhodně u nás v rodině platí, že čím má někdo vyšší zdravotnické vzdělání, tím víc dá na přírodu.