Berdo, rozhodně jí neotevírat, na její řev a škrábání nereagovat. Musíte to vydržet. Po nějaké době to pochopí a přestane. Věř mi, absolvovala jsem to s třema kočkama z těch šesti, co jsme měli.

Co se týče útočení a škrábání, určitě jí musíš dávat najevo, že je to nepřijatelné chování. Nejlépe s ní pak ještě nějakou dobu nemluvit, nehladit jí, nedat jí třeba najíst. Po nějaké době jí dojde, že to nemá dělat. Naše Mína takhle nesnášela Kikina, syčela na něj, a ježila se. Postupem času se to pomalu zlepšovalo. Zabralo i to, že jsem jí občas k němu vzala, aby si jí pohladil v mém náručí, a taky to, že on sám se jí dokázal postavit. V kočičím světě platí, že kdo je větší a víc řve, tak má navrch. Musíš Kačku přesvědčit, že ta kočka jí zkouší a že se jí vlastně bojí. Taky je možné, že nerozdejchala příchod Martínka a tímhle to nějak ventiluje. No chce to trpělivost. Ale všechno tohle nám zabralo.