A co není možný?
Že rodiče týrají své děti a často je utýrají k smrti?
To je možný a reálně se to děje.
Možná to v Norsku ženou do extrému, ale v principu chápu, o co jde. Nejspíš proto, že o těch případech dětí, co díky skvělé a nenahraditelné rodičovské péči zemřely něco málo vím. A dost často si říkám, jestli bych neměla pár odkazů sdílet, třeba případ dvouleté holčičky, kterou otčím a matka ubili k smrti a podle pozdější výpovědi matky, když se k činu přiznala, to dítě v průběhu bití, krátce předtím, než umřelo, řeklo: "Mám tě ráda, mami."

Na malého Honzíka taky nikdo ani nevzdechne?

"Grepl popsal i samotnou vraždu. Matka prý stála s pětiletým synem u jámy, povídala si s ním, držela ho za ruku a přitom ho bodala.
"Trpěl po bodnutí několik desítek minut," řekl Grepl. Chlapec dokonce měl zraněný dojít ještě za auto vyčůrat se. Ještě prý komunikoval a mimo jiné řekl: "Maminko neboj se, já ti neumřu."
Obžalovaný ho pak údajně odnesl do auta na zadní sedačku. Dítě naříkalo a sténalo, že ho to bolí. Grepl mu zacpal dlaní ústa a nos. Prý proto, aby se netrápil."

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/neboj-se-ja-ti-neumru-stenal-pry-matkou-pobodany-honzik-rokos-pu2-/krimi.aspx?c=A080811_085354_krimi_cen

Hlavně ta biologická vazba, jasně. Rodiče přece nelze nahradit.