Když se tím necháš pohltit, můžeš to v sobě nosit jako jizvu po císaři celoživotně.
Ovšem považuju to - s odstupem doby - za hloupost.

Obě děti mám po císaři a císaře jsem chtěla. Já bych zas žila s celoživotním traumatem z běžného porodu.
Tak jsem si přála císaře (kterého mi u prvního porodu nechtěl nikdo jen tak mírnyx týrnyx udělat), že se mi v podstatě pár dní před termínem přetočilo dítě koncem pánevním (moje poslušné dítě, s nímž dodnes pěstujeme telepatii ), což v kombinaci s hypertenzí už důvod k císaři byl. A druhé pak už šlo automativky na přání - i když jsem na normální porod tázána byla (aby mě netraumatizovali )

Kojení považuju za nesmírně důležité, ale pokud to nejde, tak to prostě nejde.

Císař necísař, kojení nekojení... je tolik OPRAVDU DŮLEŽITÝCH věcí a budeš potřebovat tolik energie a síly, že je zbytečné plýtvat s ní na malichernosti...

Teď je nejdůležitější, dát dohromady sebe i chlapečka - moc gratuluju a moc přeju, ať je všechno v pohodě a roste vám ve zdraví do krásy a chytrosti, a ať vám dělá jen radost

A pamatuj si, že pro dítě je nejdůležitější spokojená matka.
MAtka vycukaná, která se trápí, at už čímkoli, přenáší neklid na dítě...