Milé paní z útulku, nevím jak ostatní níže diskutující, ale já rozhodně nevyžadují, aby mě kočka poslouchala jako pes, jak zde naznačujete. Naopak 90% času patří celý dům jim, a jejich potřeby jsou respektovány. Mají i např. přístup na zahradu, kdykoli přes den si zamanou, děti je netahají, ale vezmou do náručí k pochování, a když kočka nechce, tak ji pustí (většinou ale chce a zůstane a nechá se mazlit), atd. Srovnávat vysoce traumatizované a týrané útulkové kočky s naučením pár základních pravidel chování, tak aby soužití bylo pro obě strany přínosem, je poněkud neprofesionální, a takovýto výlev, který jste zde předvedly, bych čekala spíš od nějaké hysterické chovatelky. Dovolím si to hodnotit i proto, že právě našeho posledního kocourka jsme si z útulku nedávno vzali v naprosto traumatickém stavu, a když nám ho předávali, třásl se strachy. Prvních 14 dní strávil za sedačkou a při pokusu ho odvézt k veterináři manželovi prokousl ruku. Dnes po pár měsících našeho "týrání" tu lítá spokojen a šťasten, komunikuje, aportuje, je z něj veliký mazel, a mj. naopak má větší důvěru k dětem (asi mu ublížil nějaký dospělý). Proto prosím nesměšujte týrání a usměrňování nežádoucího chování. Děkuji.