Leli, o Mandlové jsem toho četla opravdu hodně, bylo to autobiografické a velice upřímné. Vyloženě souložila se zámožnými chlapy, aby si ji vydržovali.Už si nepamatuji, ale zrovna tohle možná bylo v knize "Dneska už se tomu směju". Vybavuji si i její vzpomínku, že kdysi za nějakým zištným účelem sešlehala bičem nějakého nácka, co měl SM sklony. Důkazy pro tebe :

"V těch dobách často střídá milence. Dělí si je však vždy do dvou kategorií.
Na majetné podnikatele či bankéře a na chudé herce a intelektuály.
Movití pánové nešetří dary, financují její životní náklady. Jde většinou
o ženaté mužské, zaneprázdněné podnikáním a spravováním majetku,
kteří nemají vždy a každý večer čas. Ale mohou vydržovat. Adina se však
také ráda baví se sobě rovnými, s mladými muži od filmu a divadla, s novináři.
A tady přichází ke slovu druhá skupina nápadníků.
Pro ně pořádá veselé večírky. Mladí hosté popíjejí, přehrávají si nejnovější
desky, tancují, vedou ohnivé diskuse. Když se společnost rozchází, pokračování
večera má vždy stejný scénář. Služebná jde hosty vyprovodit
k domovním dveřím. Pak nepozorovaně, avšak podle instrukce své paní,
vtiskne klíč do dlaně některému z mužů. To je signálem, že dotyčný se
může vrátit. Většina neodolá. Adina je velmi pohledná a podle všeho v lásce
také zkušená"

"Jednou v bytě skončí i režisér Otakar Vávra. Společnou noc později vylíčí
ve svých pamětech. Adina v náruči mladého režiséra předvede žárlivou
scénu hodnou filmového plátna. Svému magnátovi, který jí náhodou zavolá
ze služební cesty, zrovna když jsou v nejlepším, předvádí roztouženou
a žárlivou milenku. Musí ji znovu a znovu ujišťovat, že je jí věrný."

https://www.palmknihy.cz/downloadable/download/linkSample/link_id/14491/

"V případě „menších zvířat“ ovšem neváhala svůj šarm zcela programově využít. Nijak se například netajila tím, že účelově využívala náklonnost Hermanna Glessgena, který byl pověřen vedením filmového referátu v oddělení kulturněpolitických záležitostí Úřadu říšského protektora.
Glessgen zahořel vášní a Mandlová se rozhodla, že ho oškube, a nechávala si od něj platit nákladné róby a kožichy. Faktem je, že Glessgen byl na jaře 1940 ze svého úřadu odvolán kvůli finanční nespolehlivosti. Tím pádem by se fintivost Mandlové při troše dobré vůle dala kvalifikovat jako odboj.

" Ještě pikantnější je ovšem historka, kdy se herečka rozhodla, že se zaslouží o znovuotevření Divadla na Vinohradech. Využila k tomu opět mužskou slabost, tentokrát německého divadelního referenta v protektorátní kanceláři doktora Oehmkeho.
„Byl ze mě zřejmě víc než vedle a věděla jsem, že bych u něho mohla hodně docílit a tím být české věci alespoň takhle prospěšná – a snad se i trochu rehabilitovat,“ zapsala si Mandlová.
Rozhodla se tedy, že úředníka zkompromituje tak, aby jí kývl prakticky na cokoli: „A tak když mi Oehmke znovu zavolal, pozvala jsem ho k sobě do bytu. Nalila jsem do něj spoustu koňaku a on mi pak v opici podepsal dopis, který jsem mu nadiktovala, že divadlo bude otevřeno, a to bez jakýchkoli perzekucí členů souboru.“ Teprve pak uspokojila Oehmkeho masochistické choutky: „Ztřískala jsem ho jezdeckým bičíkem, že se druhý den nemohl posadit.“
Zdroj: http://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-krasna-a-provokativni-mandlova-zena-ktera-seslehala-nacistu-bicikem-g29-/lide.aspx?c=A150823_155718_lide_ELE