nevím kolik ti je

já jsem bývala, myslím, docela přeborník v žití na spánkový dluh. A dokázala jsem i pracovat hluboko do noci, ne flákat se na netu, ale dotahovat resty - dokonce se mi to s tím nočním klidem kolem mne dělalo líp, než za dne. Pak jsem v šest vstala, věnovat,a se dětem, vypravování do školy atd. Byla jsem proslulá mezi kolegy výrokem, že spánek je zlozvyk.

Myslím, že mne to dohnalo jednak chronickou únavou a také od jistého věku vždycky nějakým zdravotním problémem, který se vlekl a donutil mne zpomalit. Zaseknutá záda, problém na měsíce, loni, když jsem zase výrazně šidila spánek, jsem dostala virozu a 3 týdny jsem nemohla vyjít z bytu - pokusila jsem se dojít na zastávku a nedošla sjem, musela jsem si jít prostě ještě lehnout.

Ale celkově si myslím, že platím tím, že už se NIKDY NECÍTÍM SVĚŽÍ. Jsem bud víc nebo méně unavená, ale pořád, konstantně, už tak tři roky mám poád v tele únavu, těžká víčka, a bez ohldu na to, kolik toho naspím, prostě nejsem nikdy vyspaná. Ano když mám dovolenou. Večer už nejsem s to nic moc dělat.