Zdravím, jdu si sem jen tak povzdechnout ze všeho toho kolotoče a jsem zvědavá jak to cítí jiné ženy (příp. u muži). Vím, že každý věk dětí má to svoje, všechny, které mají děti už dospělé mi neustále omílají totéž, že ještě ráda budu vzpomínat, ale mě strašně ubíjí to věčné utírání zadečků, čištění zubů, mytí vlasů, stříhání nehtů, rozsvícení na záchodě, pouštění vody na umytí rukou, pomoc při oblékání atd. prostě milion těchto maličkostí, kdy si opravdu připadám jako posluhovačka a ne máma. Vím, že velký díl viny je na mě, protože svoje holky prostě neumím vycepovat, aby to dělaly samotné, ale ony dobrovolně nehnou ani prstem. Bez křiku nebo vyhrožování prostě nepovažují za normální ráno se učesat. Tak si říkám, že tak kolem těch deseti let je to už samostatný jedinec, který všechny výše a mnoho dalších činností zvládne sám a navíc to ještě není ta puberta, kdy budu trapná matka a budou z holek partáci pro všechno, kteří si večer sami umyjou prdele a odejdou sami spát. Holky mám 3,5 a za měsíc 7. Zatím nejpohodovější bylo, když jim bylo mezi 2. a 3. rokem to byly moje děti tvárné, pro vše nadšené, nevztekající se, neodmlouvající a poslouchající. Povzbuďte mě, že ještě přijdou dobré časy. Dík a hezké odpoledne všem