Monty,

všechno asi ne, ale pravděpodobně aspoň něco.

Ideální je realizovat to podstatný.

Uklizíno jistě nemusí být pořád (sama jsem toho živým důkazem), ale aspoň občas se něco udělat musí, když člověk nechce mít z bytu bezdomovecký doupě.

Když se nechce vařit, tak se dá jít do hospody nebo namazat kus chleba, z toho se nestřílí. Ovšem chodit do hospody každej den můžeš, když si na to vyděláš, když ne, tak holt ten chleba nebo když je Ti to málo, tak uvařit.

Když se nechce připravovat do školy/pracovat, tak se to dá jistě den dva bez problémů "fláknout", ale když se flákání stane pravidlem, tak už je z toho problém.

Stejně tak je samozřejmě možný zatoužit po hraní na klavír a pak si to rozmyslet, a není na tom vůbec nic špatnýho. I klidně kvůli tomu, že by tomu musel věnovat víc času, než by se mu líbilo, i to je v pořádku.

Zvláštní by bylo, kdyby člověk takový věci, pro který se napřed nadchne, ale když zjistí, že to obnáší moc práce, tak je opustí, měl vlastně všechny.