Praakticky celý svůj život vyprávím, že jsem jako dítě hledala čtyřlístky a že po výbuchu v Černobylu jsem jich nosila hrsti a i petilístky, šetislístky ---- neinterpretuju to teda jako štěstí ale jako mutaci a důkaz, že toho na nás spadlo dost a že nás to dožene rakovinou atd.

Vyprávím to dost často, i sem jsem totak dvakrát psala, ale zatím na to nikdy nikdo nereagoval.

Teď jsem na to poprvé v životě narazila - v rozhovoru s Danou Hamplovou:

http://www.novinky.cz/zena/styl/391456-sociolozka-dana-hamplova-cesi-se-obecne-zameruji-na-negativni-stranky-zivota.html

(trochu níže, v části o pověrčivosti, horoskopech atd.) Musím říci, že mne to potěšilo, protože už jsem sama přestávala věřit tomu, že moje vzpomínka je reálná, protože zatím mi to nikdo nikdy vlastí zkušeností nepotvrdil.

Je ti ještě někdo, kdo si na to vzpomíná?

D. Haplová říká:"A že bych se chytala za knoflík při setkání s kominíkem? Už dlouho jsem žádného nepotkala. Jak vidíte, v kanceláři nemám žádné čtyřlístky, podkovy - kromě té, kterou jste přinesla vy. Ale je fakt, že čtyřlístky jsem kdysi sbírala - nejvíc jich bylo po výbuchu v Černobylu, to byl paradoxně šťastný rok."