Přidat odpověď
mandelinko,
jenže ty trváš na tom, co řekneš ty, že mají udělat. V tolik a tolik jsou v posteli...tak to je a tak to bude....např. To je autoritativní.
Demokratické je, že se hlasuje, v kolik půjdou spát. A když tě přehlasujou, že půjdou o půlnoci, tak prostě půjdou o půlnoci.
Liberální je, že o tom, kdy půjdou spát, si prostě rozhodnou samy. A ano, má to svá rizika, protože dítě přirozeně nezodpovědné to přežene a pak nejde spát vůbec, třeba. Pak stojí za to ho nechat pocítit důsledky, většina si po jedné či více podobných zkušenostech dokáže režim upravit sama (u nás třeba funguje, i když ne podle všeobecných představ, jak by to mělo být správně, ale tak nějak ke spokojenosti nás všech).
U S. mám pocit, že třeba únava pro něj není tak silná, aby jí věnoval pozornost (projevy pro okolí v tom jsou, ale jeho samotného to netrápí), plus to nijak neovlivňuje to něco málo, co má rád...plus je asi opravdu tak flegmatický, že než by se namáhal, to se radši vzdá i toho, co je mu blízké. Dokážu si to představit, mám to v jednom vydání doma, neexistuje nic, co bys jí mohla zakázat, vzít, o co by mohla přijít...první reakcí sice většinou bývala hysterie (opravdu dlouhý záchvat), ale nezměnilo to nikdy nic. Jak dospívá, tak už není ani hysterická. Prostě mávne rukou...Přitom to, k čemu dojde sama, tak dělá bez dozoru a pobízení naprosto spolehlivě.
Předchozí