mandelinko,

jde. Klasický příklad je zavádění režimu miminek a třeba "synchronizace" dvojčat. Jsou lidé, kteří začnou automaticky od narození směřovat k tomu, aby obě děti měly stejný režim. Někdy to jinak nejde, ale většinou ta možnost, aby si každé dítě jelo po svém, jako to mají monoděti, je. Já jsem tak dvojčata nechala. Jedno plně kojené, jedlo každých 1, 5 hodiny, druhé spíš na příkrmech, jedlo tak nějak po 3 - 4 hodinách. Spaly a jedly v různou dobu....později rozhodly ony, že chtějí do školky, i za cenu, že budou muset každá do jiné třídy (měnili jsme školku kvůli šikaně, do školky jít nemusely, měla jsem možnost si je nechat doma), rozhodly si, že půjdou každá do jiné třídy ve škole...téměř nikdy jsem neřídila to, kdy budou jíst (pravidelnost vyplynula z jejich potřeb, ne z toho, že já jsem to nařídila), kdy budou spát...

Přitom já sáma jsem člověk, co má den rozplánovaný na minuty, potřebuju režim a řád. Ale nedokážu ho chtít a nařizovat nikomu dalšímu.

Jinak on málokdo je naprosto vyhraněný typ, podobně jako v temperamentech, jen prostě některý typ se víc projevuje, nejspíš i podle toho vývojového období.

My jsme s mužem tedy vyhranění hodně, ale my jsme takoví i v temperamentech, takže nás nejde brát jako normu, vybočujeme v mnoha oblastech a směrech .