Delete,
myslím, že máš pravdu.
Nejde o to, že by mu nevyhovovala "výchova"; nevyhovuje mu, že mu nevěřím, ale zároveň nedělá nic proto, aby mne přesvědčil, že mu věřit mám. Myslím tím "věřit, že to bere vážně". On totiž, když něco bere vážně a fakt to chce, chová se úplně jinak. To je důslednej až tak, že bude buzerovat ostatní a všechno si ověřovat (např. volání do muzea, jestli OPRAVDU výstava končí až ke konci měsíce). Ohledně přijímaček žádnou aktivitu neprojevuje, tak je dost těžké mu to věřit. A nabízenou pomoc odmítá, i když moc dobře ví, že ji vždycky dostane. Mám z toho pocit, že zkouší sám sebe a chce to zvládnout sám, ale je nešťastnej z toho, že se k tomu nedokáže dokopat.