"Pokud se nenaučí matiku, nepůjde na gympl. Naučit se jí musí sám."

Za této konstelace po něm žádáš něco, čeho absolutně není bez Tvé (vaší) dopomoci schopen, což se Ti tu snažíme už dost dlouho vysvětlit.

On toho není schopen, protože pravděpodobně neví, z které strany to uchopit, a Ty se na něj koukáš a nejsi ochotná mu pomoct, ačkoli víš jak nebo máš všechny možnosti to zjistit.

Přijde mi to jako když stojíš na břehu, koukáš, jak on se topí, a ani Tě nehne vlézt pro něho do vody, protože sis umanula, že dokud neudělá pár temp, tak tam prostě NEvlezeš.

Proklamuješ, že chceš, aby byl samostatnej, ale takhle se to přeci nedělá. Batoleti přeci taky podáš ruku, když se učí chodit, bez obav, že ho budeš vodit za ručičku do třiceti. Neznamená to, že bys odchodila všechny kroky za něj, ani že bys v něm podporovala nesamostatnost, prostě mu pomůžeš překlenout ten začátek, aby se chytnul sám.

Přiznám se, že to nechápu a přijde mi to vůči němu strašně surový.