Úplně na začátku jsme byli rozhodnuti, že naše první miminko přivedeme na svět v Neratovicích. Nebylo to daleko a jeden z Neratovických porodníků se o mě staral během těhotenství. Po loňských povodních jsme ale celou situaci přehodnotili a rozhodli se pro cap. Nechtěli jsme víc, než aby někdo poslouchal co si přeju a co ne a trochu toho porozumění na víc. Kurzy Capu byly perfektní. Absolvovala jsem všechny i s cvičením a musím jen doporučit. Získali jsme s manželem dost informací na to, aby jsme konečně rozmysleli, co opravdu budeme chtít. Ikdyž člověk dopředu neví, jak to bude snášet, probrali jsme vše a rozhodli se pro polohu na stoličce. Všechno dopadlo jinak. Doma mi odtekla voda asi v 17:00 a já se vydala sama na Bulovku. Po příjezdu mi začali první stahy. Slabé a asi po 15 minutách. Po 40 minutách přišel doktor ,aby mě prohlídnul. Uložili mě na průchozí hekárnu, kde jsem do půlnoci vyslechla, jak na sále porodily dvě maminky. Jediné, co mě uklidnilo, byla informace, že cap je volný. Před půlnocí mě prohlédli a dali mi nějaký prášek. Sestra mi vysvětlila, že jde o prášek na spaní. Nějak dokáže, že stahy jsou pravidelnější a nebo se dobře prospím. Tak jsem to zapila a BYLO. Ještě si pamatuji, jak jsem odešla na záchod a jak se mi točila hlava. Dvakrát jsem zavolala na sestru a pak nic. Probrala jsem se na studené podlaze WC. Zvedli mě, ale na pokoji jsme upadla znovu. Uložili mě na postel. Ještě si pamatuju jak, někdo řekl :"No je drobná, mohli jsme dát míň".
Připadala jsem si trochu jako pokusná myš. Stahy mě začali pravidelně budit. Bohužel se mi tak točila hlava, že jsem se ani neposadila. Nic z toho, co mě naučili v kurzech capu se nehodilo. Stahy jsem prodýchávala v leže na zádech. Chtěla jsem u sebe manžela, ale řekli mi, že není kam ho dát. Oba pokoje "hekárny" byly obsazené jinými maminkami. Chtěla jsem do capu, ale capová sestra mě s tlakem 90/50 jasně vysvětlila, že půjdu na sál. Manžel mohl přijet, až když jsem byla na sále. Nikdo mu nevysvětlil, proč jsem mimo a mezi kontrakcemi napůl spím. Do porodu jsem mohla na sále na klasickém porodním lůžku ležet na boku. Chtěla jsem tak i porodit. Manžel to zkoušel prosadit, ale sestra řekla , že budu ležet na zádech a tak se i stalo. Za dvě hodiny jsme přivedli na svět naší holčičku. Neobešlo se to bez nástřihu a cévkování. Po porodu jsem tři dny nemohla sedět. Stehy mi vůbec nevadily, ale měla jsem hodně naraženou páteř z těch dvou pádů. Strava na "Šestinedělí" je příšerná,ale personál moc ochotný. Celý první den po porodu mě sestry vodily do sprchy a na záchod. Hlava se mi přestala točit až po dvanácti hodinách od porodu. Když se vrátím na začátek, při příjmu se mě nejmíň třikrát ptali, jestli mám alergii na nějaký lék. Nakonec mi nikdo neřekl, jak se jmenovalo to, po čem jsem dvakrát omdlela. Naše Anička je zdravá a daří se jí moc dobře. Příští měsíc oslaví 3 měsíce.Jsme ráda, že se jí na Bulovce při těch pádech nic nestalo.Během porodu na sále byl všechen personál příjemný. Pan doktor nám dokonce po porodu podal ruku a pogratuloval. Bohužel se nepředstavil. Na druhé dítě zatím nepomýšlím, protože z dalšího porodu mám opravdu strach.
Přeju všem maminkám nekomplikovaný porod.