Pořad jsem neviděla, ale myslím, že je to nedostatek respektu na obou stranách. Samozřejmě, že otec by měl respektovat dceru, pokud vede teď penzion ona, ale zároveň i dcera by měla respektovat otce, pokud má na něco jiný názor. Nějak nechápu tu nutnost u dospělých lidí, aby ten druhý plně souhlasil s tím, co dělají nebo je za to dokonce oceňoval.

Chápu ji u dětí, protože jsme měly časté konflikty s mámou a v dětství mě mrzelo, že jsem milována "podmínečně," a ne bezpodmínečně. Ale celkem brzy v dospělosti jsem pobrala, že máma má jednoduše takovou povahu a že ji nepředělám. Mám vlastní život, vlastní peníze, vlastní domácnost a s mámou vycházím dobře. Když má na něco jiný názor, poslechnu si ho. Některé její názory byly dobré a v domácnosti jsme je využila, neodmítám je z trucu. A s některými nesouhlasím a pokývám, že její názor chápu, ale že já dávám přednost jinému řešení. A udělám ho. Netrápím se tím, že se jí to řešení nelíbí a nenutím ji k pochopení proč je moje řešení lepší. Je to jiný člověk s jinou povahou a jinými názory na některé věci a má na to právo. A já mám samozřejmě právo si udělat věci po svém . Z okna tedy máma neskáče a vždycky najdeme důvod proč se zase navštívit.