jako člověk, který je přes 20let vegetarián z těchto důvodů (maso jsem měla chutově ráda velmi, ale nechci jíst něco, co muselo proto zemřít, když mám na výběr jiné potraviny) myslím, že JE VELMI ohleduplné zabít zvíře v náručí, poté, co bylo chováno s láskou.

Babička mého muže chovala býky, prasata, slepice....velké hospodářství. Zvířata zabíjela z nitnosti a následně si na nich i pochutnala. Zvířata ji fakt milovala (šla-li do zahrady, táhl se za ní průvod pes-kočky-slepice-hejno drůbeže. Vždy jsme říkali, že by ochočila tyranosaura rexe. Já sama jsem v cca 16ti letech došla k tomu, že ačkoli miluju řízek, miluju i zvířata. A proto bych je nebyla schopna (nebavím se o fatálním hladu) zabít kvůli konzumu....takže prostě nemám právo je jíst. Ano, jsem extremista, ale za svůj vege život jsem vyslechla dost žen, které pak afektovaným hláskem říkaly, že by nemohly nejíst maso, ale že teda taky nemohou vidět, jak něco živé trpí... Kamarád, kdysi měl dělat brigádu na jatkách. Byl tam den a už tam nešel. Říkal, že STRAŠNÝ. není žádná měkkota, je z něj chirurg, takže dle mě j má nadstandard otrlosti...tenkrát byl celkem otřesen. tož tak.

Nenutím nikoho, at taky nejí maso (ani své děti ne), ale nemalujte si, že tžo balené v regále netrpělo. Trpělo. Pokud by na tu krávu někdo před smrtí mluvil a hladil ji, bylo by to pro ni milionkrát!!lepší, než když se posere (s prominutím) strachem, když je tlačena frontou k nějakému smrtícímu a nástroji a vidí na kolegyních, co ji čeká...
Nemyslím si, že je nutné vystavovat se syrovosti života nad rámec, ale lakovat si na růžovo není taky dobré (pak schováme umírající na LDN, aby nás nepohoršovali, zabít krásnoučké selátko v náručí je fujky...a pak si dáme s chutí grilovačku