Jde o to poznani zevnitr a pak to umet lyricky pojmenovat, jako treba Ota Pavel rybolov. Ja jsem to v detstvi zazivala doma i v rodine kamaradky, parozi nebo maso jsem vnimala jen jako vedlejsi produkt. Ono totiz na jedno ulovene zvire pripada (nebo alespon za meho detstvi pripadalo) tak sto cekanych. Jasne, je mozny jit na prochazku do prirody i jen tak, bezcilne, ale jit na cekanou je uplne jine, je to disciplina, vstavani pred svitanim, nutnost byt pozorny, nehlucet, byt sam, byt v klidu, sedet hodiny temer bez hnuti, opakovat to bezvysledne nescetnekrat. A kolem je ta priroda v uplne jinem stavu pak, jako skutecne netknuta clovekem, protoze ten je v te situaci uplne upozadeny. To proste pri beznem vyletu do lesa a treba chvilce ticha nad ranem nezazijes. To je ta trofej.