Hroudo, to jsi napsala moc pěkně.
Souhlasím s tím.
Já jsem před čtyřicítkou prožívala trochu paniku, že už jako přestávám být mladá a co teď. Podobně, jako píše zakladatelka, miminka mi odrostla, denní kolotoč zvolnil, začala jsem se vracet do pracovního procesu a neuměla jsem se v té nové roli usadit. Nešlo mi o oblékání apod., s tím si poradit umím, ale spíš o vnitřní srovnání se s tou paní středního věku. A pak proběhly nějaké turbulence v rodině, nemoci, pohřby ... a mně ten stres a smutek nějak pomohl vstřebat celou tu novou životní situaci naráz a najednou jsem se hrozně uklidnila. Cítím se přesně tak, jak píšeš - svobodná, nesvázaná, vyrovnaná, vím, kdo jsem, vím, co chci a co nechci, vím, čeho si mám vážit a co naopak nestojí za pozornost ...Začala jsem ten střední věk mít hodně ráda