Jentakj, ve vší sympatii, zacházíš do světa, kde nic ošklivého nesmí být. Představ si, že lidi taky marodí a umírají a týká se to každého z nás.

Já bych možná časem podpořila nějakou rozumnou protikuřáckou argumentaci, ale hroutit se z tělesných projevů koholiv je poněkud krátkozraké. Zhruba v roce 2009 mě navštívila v práci umírající kamarádka (rakovina vaječníků). Neznalí příběhu si mohli myslet, že je to nějaká bezdomovkyně (bylo jí hodně velké šatstvo a holou hlavu skrývala pod nějakým jakože sárí), v obličeji byla přepadlá a sotva vlekla nohy. A taky si to mysleli a blbě se na nás tvářili. Dost prekérka, viď? Nevěděla jsem, jestli je horší jít jim vykládat, že je smrtelně nemocná nebo je nechat pvýšeně ohrnovat nos. Co myslíš ty?