-Co je horší?

-Zaměstnanci, lidé, jak to chcete říct. Naší cílovou skupinou jsou, co se zaměstnanců týče, ženy kolem čtyřicítky. Ty jsou manuálně zručné, mají dobré pracovní návyky, umí se učit nové věci. To u mladých hodně často chybí. Musíme se o mladé více starat, více je zaučovat. A už není z čeho brát. I proto zvažujeme, že půjdeme do Polska. Dnes musí firma za lidmi, když už lidé za firmou nejdou.

-Proč jste pro Polky tak zajímaví?

-V Polsku jsou zcela odlišné platové podmínky. Tam, když chce žena pracovat, tak si vydělá tak deset tisíc hrubého. Maximálně.

-A jak je to ve vaší firmě s muži?

-Ty zaměstnáváme na pozicích seřizovačů, údržbářů a podobně. Není jich tolik. To, co dělají ženy, by nevydrželi, to je velká piplačka.

-Kolik jim platíte?

-Mužům?

-Ano.

-Ti jsou většinou zaměstnáni na pozicích, které už vyžadují minimálně středoškolské vzdělání, seřizovači, zámečníci. Ti mají i přes třicet tisíc hrubého měsíčně. Ale i ty hledáme jen velice těžce, když to přeženu, musíme je prosit. A zaměstnáváme i vlastní vývojáře.