"Vidim tady uplne jasne, ze kdyz kdo komu veme petikorunu z kapsy pro dobro druheho, je silne rozhorcen. Hlavne kdyz jeden ma pro sebe, druhej at chcipa."

Eudo, no ale když ono to nebylo jen "vzít pětikorunu z kapsy", ale "vzít pětikorunu z kapsy, vybrat celej účet, svlíknout do naha, zmlátit a zavřít do vězení."

A pak se to otočilo - pořád to bylo "hlavne kdyz jeden ma pro sebe, druhej at chcipa", akorát že tentokrát tím, kdo měl pro sebe, byl ten, kdo předtím chcípal (nebo v tom uměl chodit), a tím, kdo byl bit, často člověk, který se neprovinil ani tou chamtivostí, ale prostě jenom tím, že něco uměl a podařilo se mu nashromáždit nějaký majetek.

Mně (a řadě jiných) by vůbec nevadilo dát pětikorunu někomu, kdo je na tom hůř než já, ale taky bych byla "silně rozhořčena" , kdyby mi to někdo uloupil výše popsaným způsobem.

Ale je otázka - dělili by se i ti chamtivci (kterých je vždycky dost a dost), dobrovolně, kdyby k tomu nebyli nějakým způsobem donuceni? A nakolik je posun k sociálnějšímu státu třeba v západní Evropě, ke kterému myslím po válce došlo, způsoben existencí socialistického bloku a obavami, aby se u nich nestalo totéž?