To není ani zdaleka první takový případ, o kterém vím. Je vcelku běžná praxe brát děti Iráčanům, Afgháncům, Somálcům a podobně, přičemž se děti dají pěstounům a rodiče se vyhostí. A pak se to ještě představí veřejnému mínění tak, že "nesmíme dovolit ""vyhoštění dětí"" do válečných zón, děti musejí být v bezpečí". Co na tom, že ty děti by kolikrát byly radši u rodiny v Bagdádu, než u pěstounů v Oslo.