momentálně jsem taky ženou v domácnosti... moc mi to nevyhovuje, ovšem situace je taková, že v místě není práce, je třeba dojíždět do prahy, ovšem to zase nestíháme školku, která je v praze už nereálná, neb 25 bodů ze 30 při přijímacím řízení tvoří trvalý pobyt v praze... chvíli jsme zkoušeli soukromou, ovšem to spolkne 10 tisíc a když připočtu náklady na dojíždění plus na provoz domácnosti, kdy chybějící čas je třeba doplatit penězi (domácí vaření přece jen vyjde levněji), jsem s běžným platem více méně v mínusu... to nemluvím o kolotoči rýmy a kašle u školkové, kdy po týdnu školky přijde týden doma... takže se (zatím marně) snažím sehnat práci, kterou by mi zaplatili alespoň tak, abych do mínusu nešla...
jsem z toho dost nešťastná, protože peníze navíc by se hodily a navíc mám pocit vlastní neschopnosti, který se prohlubuje den ode dne... přesto přese všechno mi muž nikdy ani nenaznačil, že mě (nás) živí, případně že by vydělané peníze byly jeho... účet máme společný a kartu k němu oba - jsou to prostě společné peníze, stejně jako byly před dětma, kdy jsem to byla já, kdo měl větší plat
důchod rozhodně neřeším, nějak nemám důvěru k žádnému příslibu peněz od státu - co platí dnes, nemusí platit zítra, neustálé změny (v neprospěch klienta) ve smlouvách na životko, stavebko a podobně mě utvrzují v tom, že se tomu prostě věřit nedá...