Poučení z historie...

Dopis člena Senátu USA ze 7. června 1939, v němž vysvětluje, proč nepřijmout 20 tisíc židovských dětí z Německa

Vážená paní Cortová,

obdržel jsem vaši korespondenci ve věci zákonné iniciativy senátora Wagnera a poslankyně Rogersové (Wagner-Rogers Bill) na navýšení běžné kvóty imigrantů o 20 000 dětí z Německa.

Rozhodnutí, jak se k návrhu takového zákona postavit, není pro mne snadné. Hluboce soucítím s těmito německými uprchlíky v tak strašlivé situaci. A čelit výzvě ku pomoci bezmocným dětem je opravdu těžké.

Na druhé straně by prosazení tohoto návrhu znamenalo podstatnou změnu v imigrační politice, kterou USA přijaly po předchozích neblahých zkušenostech s imigrací, a mně osobně se příčí hlasovat pro jakoukoli změnu této politiky. Nejsem toho názoru, že nejzodpovědnější jednání v naší současné situaci by bylo neomezené přistěhovalectví jako před válkou, které našim ocelárnám a dolům dodávalo levnou pracovní sílu.

Zejména se domnívám, že v tuto chvíli podpořit další imigraci by bylo nerozumné. Na státní podpoře závisí téměř dvacet milionů lidí. Mezi nimi jsou i miliony dětí bez možnosti obstarat si dostatečnou výživu, oblečení a ubytování. Tvrdí se, že pro tyto dětské uprchlíky je zajištěno v USA ubytování v rodinách, ale pokud jsou v USA rodiny pro dvacet tisíc dětí, potom zajisté existuje minimálně dvacet tisíc amerických dětí, jejichž životní podmínky by se mohly podstatně zlepšit, kdyby se ty rodiny otevřely pro ně. Navíc není jisté, že v nadcházejících letech, až by se tyto nadpočetné děti ucházely o práci, bude situace na trhu práce lepší než nyní, a pokud ti uprchlíci práci seženou, připraví o ni dvacet tisíc mladých Američanů, kteří ji budou hledat zároveň s nimi.

Na USA je vyvíjen nátlak, aby se podílely na zmírňování strašlivých následků evropské humanitární krize, avšak USA již přijímá 27 tisíc uprchlíků v rámci kvóty a mnoho tisíc dalších na základě speciálních a turistických víz. Jsem přesvědčen, že ke zmírnění krize přispíváme více, než by odpovídalo našemu podílu. Vyřešit tu krizi beztak nemůžeme. Uprchlický problém není možné zásadním způsobem vyřešit imigrací do žádné země, protože uprchlíků je téměř milion a půl a žádná země jich není ochotna přijmout více než jen malé množství. Jediný uskutečnitelný způsob řešení uprchlického problému se jeví vytvoření účelové kolonie někde v Asii nebo Africe.

V neposlední řadě se mi nezamlouvá myšlenka na přijetí 20 tisíc dětí, které by bylo nutno oddělit od rodičů. Její realizace může způsobit utrpení větší, než by v mnoha případech nastalo, kdyby ty děti zůstaly v rodinách. Nevyhnutně by to přineslo potřebu rozdělené rodiny znovu sjednotit, takže později by se požadovalo příjmat jako přistěhovalce i příbuzné těch dětí, což by pro kohokoli lidsky cítícího bylo těžké odmítat.

Snažil jsem se vzít v úvahu všechny předložené argumenty a po jejich pečlivém zvážení jsem došel k závěru, že budu hlasovat proti tomuto návrhu.

S úctou,

senátor Robert Taft