Alraune,
já byla hodně morbidní dítě, od nějakých sedmi let jsem věčně bloumala po hřbitovech a 99% mý juvenilní tvorby byly tragédie, nejdřív veršovaný, pak prozaický. Teprve na střední jsem začala psát parodie a humorný věci, na základce jsem byla totální depresář. Tedy myslím tvorbou, v reálu ne, to mne spolužáci často nesnášeli za to, jak jsem byla schopná jeden vtip rozebírat a přehrávat ad absurdum i několik hodin.