Nevím, já od dětství nemůžu usnout moc brzy a ráno jsem mátoha. Pamatuju si hodiny zírání do tmy, když si naši mysleli, že se dobře vyspím, když mě zaženou v devět do postele. S dětma jsme chodili na kineziologii, aby usnuly aspoň v deset, když ráno musí v 7 vstávat do školy. Asi jsem potomek nočního hlídače ohně z pravěké jeskyně nebo ponocnýho
.
Navíc v noci je všechno zajímavější, protože je prostě tma a taková procházka po nasvíceným centru nebo noční plavání na koupališti je o něčem jiným, než ráno.