Musím opravdu souhlasit. Ano, šikaně se bránit měla. Ale třeba se v rámci svých možností bránila, třeba o tom vedení školy i kolegové věděli. A třeba opravdu nemohla odejít... třeba si řekla, že "těch pár hodin" ve škole přežije a nějak zvládne, že je to lepší než jít bydlet do azyláku nebo na ubytovnu. On je náš sociální systém ( myslím psala Hrouda) bohužel nastaven tak, že když jsi úplně na dně, tak ti možná i pomůže. Ale to mezí tím "padám, ale ještě jsem nedopadl" je dost těžko řešitelné. Na různé dávky se počítá třeba příjem za minulý rok, minulé čtvrtletí ( a to ten příjem měla). V mnohém je ta situace podobná týraným ženám - vím, že některé opravdu neodejdou proto, že si řeknou, že těch pár hodin přežijí spíš, než bydlení na ubytovně mezi soc. nepřizpůsobivými. Třeba si řekla, že to tento rok zvládne a pak bude hledat jinde. ( on učitel v půlce školního roku hledá dost špatně).. Každopádně pro ni z nějakého důvodu byla představa odchodu nemožná. Ale nejsem ochotna připustit, že to byla její chyba. Chyba je dle mého hlavně na straně vedení, možná kolegů, třídního těch kluků a potažmo našeho školského systému, kde tě těžké dítě vyhodit/ vyloučit... a to jde ještě o střední školu, kde to možné je. Kolik takových "dětí" je na základkách, odkud je vyloučit vpodstatě není možné?