Yuki,

jo, jo, taky raději neřvu....ale všechny klasické zklidňovací metody zatím slehávají, nejen mně, ale i v družině. Ty děti jsou neuvěřitelně nevypovídané, vůbec nejsou zvyklé poslouchat, že někdo povídá jim, že si povídají spolu...takže to chce hodně energie je to naučit...a když se mě pak desátý zeptá na totéž, tak už někdy vybuchnu (dnes při třetím dotazu, jak to má udělat, když má pravítko kraší, než je měřená věc). Nebo když si mají otevřít učebnici a místo toho otevřou pusu...a nejsou k zastavení....
Jsou dny, kdy jde všechno samo, a jsou dny, kdy se fakt člověk dostane ke slovu jen násilím, a když je necháš, do pěti minut to vystupňují do totálního řevu a vůbec jim to nedochází...nejhorší jsou v tomhle pondělky a pak tak týden, dva po jakýchkoliv prázdninách...

Na druhém stupni už je to jiné, tam ze všeho nejvíc záleží na tom, jaký vztah s vyučujícím žáci mají.