Děkuju všem za reakce, vlastní zkušenosti, pokusím se nějak plošně zareagovat- Zuby zatím nelezou, nebo to nepoznám. Váhu nemám a tabulky nesleduju, ale k doktorce přecejen chodíme :) A ta vyjádřila obavy dokonce dřív než já... a já jsem na to opáčila, že žádný problém nemáme, jen sebou při kojení nějak šije.. (a dva dny nato mimčo smrdělo jak ředidlo a bylo fakt prokazatelně vyhládlé). Takže já opravdu nejsem zas takový puntíčkář a chorobný pozorovač jak to možná vyznělo:) Než začalo to mrskací období, nakojila jsem bez problémů úplně všude, v libovolně rušném prostředí. Doma přes den kojím na gauči pod dekou a obecně u nás vládne klídek, bydlíme v domku na vesnici a nemáme ani televizi, maximálně ruší pes svým chrápáním... Teď ten problém opravdu máme v tom, že to neteče dost. Poznám to i na tom, že dřív, jakmile malá začala pít, mi to z druhého prsa fakt valilo, teď skoro nic. Začalo to sice projevama které vypadaly jako čistá zvědavost, ale jak už jsem odepisovala k příspěvku výše, vzhledem k tomu, že prďola začala tvrdě jet z vlastních zásob, určitě tomu nechci nechávat vysloveně volný průběh- ačkoliv je mi jinak tento přístup bližší než cokoliv jiného a doteďka jsem k mimču (a i předtím k těhotenství) přistupovala výhradně takto, obecně si moc nepřipouštím možné problémy a řeším je, až když opravdu nastanou. Případného Sunaru já se určitě nebojím, nedělám z toho drama a nechci nic lámat přes koleno.. sama jsem byla kojená jen tři měsíce. Mě by to nevadilo a nehroutila bych se z toho. Ale chtěla bych dát kojení ještě šanci a zajímalo mne, jaké máme vyhlídky se z té krize vymordovat. Tedy ani nechci prcka trápit hladem, ale ani nechci kojení vzdát, pokud je reálná šance, že se to zas nějak upraví.. dám tomu ještě pár dnů a když se to nebude lepšit, zkusím asi trošku ,,přisunarovat".. děkuju za všechny podněty i držení palců :)