Valkýro, tady ne , je to moc sevřené, tajuplné.

Jojo, je legrační, jak určitá místa působí na různé lidi různě. Knížku mám taky a už dlouho, negativním místům jsem se vyhnula cíleně...na pozitivní bych se mohla znova mrknout .

A vzpomněla jsem si, že nejhůř jsem se cítila na Příhrazských skalách blízko Drábských světniček, prošli jsme mezi dvěma skalami takovou jakoby těsnou uličkou, už se mi předem nelíbila. Synek (bylo mu tehdy tak 8 let) pak měl dokonce i dýchací problémy, jakoby se nemohl nadechnout, přešlo to až asi za dva dny.

Podobné problémy měl potom asi po roce znovu - o kus dál na zřícenině Valečov, prohlížel si hladmornu - díru v zemi...

A ještě v určitých částech Jizerských hor...pro mne jeden "přízračný" lesní hotel...prázdný, ale občas v noci svítí, u něj je zvláštní křížová cesta, občas při jízdě kolem v noci se mi ježí chlupy za krkem...a chci být už co nejdřív pryč.

To jsou oblasti, kam jsem se už teda znovu nevrátila. A jsou pro mne silně negativní.

Teď bych ráda cíleně nějaký pozitivní cíl - dobít baterky.