Žid Samuel Mordechaj jde po Mukačevu a uvidí na synagoze nápis, že se přijme šámes. „To by mohlo být něco pro našeho Icika“, pomyslel si Samuel a poslal ho tam.
„Umíš počítat?“ ptá se rabín. „Trochu ano,“ odpověděl Icik. „A číst a psát umíš“, ptal se dál rabín. „To ne“, po pravdě přiznal Icik. „Tak to je mi líto. Ale abys neřekl, že mám tvrdé srdce, tak tady máš dvacet korun a zkus štěstí jinde“, ukončil rozhovor rabín.
Icik vzal peníze, šel do velkoobchodu, nakoupil cigarety, postavil se u nádraží a prodával je. Za utržený peníz zase výhodně nakoupil zboží a jinde ho opět prodal. Po čase si vydělal na cestu do Ameriky. Tam pokračoval v obchodování, prvně se zbožím, pak s akciemi, až se stal vlastníkem velké části akcií koncernu a byl zvolen jeho prezidentem. Na valné hromadě měl pak podepsat převzetí funkce: „Na to mám tajemníka“, odvětil Icik. „Promiňte, pane, ale to musíte podepsat vy“, naléhali. „Neumím číst ani psát“, přiznal se. „Neumíte psát?“ divili se všichni., „Ale jak daleko jste to dotáhl! Pomněte, čím byste mohl být, kdybyste uměl číst a psát!?“ Icik se zasnil a řekl: „Jó, kdybych uměl číst a psát, tak to bych byl šámesem v Mukačevu.“