neznámá, tak naše fenka NO měla taky jen jedno štěně s naším půlročním štěnětem, u kterého nikdo nepředpokládal, že to není kluk, ale teenager a je schopen takového aktu zplození.
Nevšimli jsme si ty dva měsíce ničeho!
Odrodila sama, slyšela jsem v boudě pískání a divné zvuky, myslela jsem, že chytila nějaké zvíře - potkana, kunu, nevím...a ono štěňátko....
Nádhernej klučík...už teda taky není, zemřel stářím.

Co se týká ošetření zvířat...já nejraději určité věci nechávám na našem rozumném veterináři, aby posoudil.
Jednou mě dokonce volal k otevřenému břichu fenky, ať se jdu podívat, jestli chci to, co má uvnitř, operovat (byl sám na vážkách), anebo zda ji má definitivně uspat.
Operovali jsme .
Jindy jsme bez diskuze uspávali, všechno vysvětlil prognózu, případnou léčbu a tak...

Většinou tedy dáme na něj, zvířátek jsme měli spoustu, pozná leccos pouhým okem, co pak třeba laboratoř už jen potvrdí. Poslední tři roky jsme uspávali dva kocourky, co jim selhaly ledviny, stav byl bez šance, nenechal je trápit.

Ale taky jsou tu jiní veterináři, co léčí za každou cenu...operují a zachraňují i bezvýchodné případy...obávám se, že hlavě mastí kapsu.
Jednou tchánovci bez našeho vědomí k jednomu takovému odvezli fenku s nádorem prorostlým masivně do břišní dutiny, operace to byla veliká, prognóza šílená...bolesti strašné, fenka dokonce manžela jednou bolestí kousla (jedinkrát v životě), když ji zvedal na převaz do auta. Fence bylo navíc 12 let, velké plemeno.
Takže ji pak odvezl k tomu našemu, ten ji okamžitě uspal , moc teda kolegu nekomentoval, ale...

Takže někdy je to těžké...stát se může leccos a pokud člověk nenechá schválně nebo lhostejně zvíře trpět...tak oč jde...