Viděla jsem kdysi nějaký pořad o adopci na dálku. Takový postarší český pán mluvil o tom, že se rozhold sednout do letadla a na adoptované dítě se podívat. Prý to dítě z toho bylo nervózní a mělo hrozný strach, že si ho chce odvést pryč od rodiny. Dál tam pak mluvily nějaké pracovnice charity, že jediné, co se umožňuje, jsou cesty rodičů k dětem, nikdy ne dětí sem, že by to pro ně byl hrozný kulturní šok. To se mluvilo o mladších dětech z Indie a Afriky. Pak se zmínily o dětech tuším odněkud z Pobaltí nebo z východní Evropy, to prý někdy jezdí větší skupinky dětí se sem podívat. Ale bylo to hrozně dávno, co jsem to viděla.