Cítím se taky sama. A jo, vím, že jsem asi zvláštní, uvědomuju si to. Jsem těžký introvert a zároveň melancholik a pesimista. Vím, že je to děsná kombinace (jak pro mě, tak pro lidi okolo mě), takže se snažím být jiná, ale je to jen napovrch, uvnitř to změnit nemůžu. Neumím dávat najevo emoce, přestože uvnitř brečím, skáču radostí, těším se, jsem vděčná.... Neumím přijímat dárky, neumím přijímat pomoc. Jakákoliv narážka na můj vzhled nebo na mou povahu či neúspěch mě uvnitř moc mrzí, přestože před těmi lidmi hodím hlavou a pokrčím rameny a nic na to neříkám, nehájím se, neodporuju, ale uvnitř je to ve mě dlouho, možná napořád si některý věci pamatuju. Mám svou rodinu a tři dlouholetý kamarádky, ale ani tady to nejsem před nimi 100% já, jen se dokážu trochu víc poodhalit, ale né úplně otevřít.