Mám úplně stejnou a stejně starou citlivku. Radím netlačit, nebo tlačit jen mírně a postupně. O dva roky starší stydlín se přece jen postupně osměluje, zdravení sice fláká, ale dokáže být i velmi drzý. Ve třech letech nemluvil, tak se neočekávalo, že bude na besídkách vystupovat. Ve čtyřech mluvil, ale odmítal. V pěti se nám ho s učitelkou podařilo nenápadně zatáhnout do divadelního představení (měl naprosto nemluvnou roli, ale i tak to byl problém, tak jsem mu vyrobila dvojníka - loutku v životní velikosti s jeho obličejem, a dva stejné "kostýmy" - on vlastně nehrál, jen vodil tu loutku :)). V sedmi letech, už ve škole, ho přísná učitelka celkem nekompromisně zapojila stejně jako všechny ostatní děti, sice mluvil (měl roli vypravěče), ale zase nehrál a nemusel mít kostým (kostým nesnese, v té školce to bylo jen oblečení ve vhodné barvě). Trému měl obrovskou, ale zvládl to a měl z toho obrovskou radost (nebo spíš z toho, že už to má za sebou? :). Chápu je, byla jsem stejná, s věkem se to člověk naučí překonat, i když vždycky bude oproti ostatním v nevýhodě, stojí ho to dost úsilí

A ještě jedna rada - použila jsi slovní spojení "neumí to prodat". Jsou to lidské bytosti, ne obchodníci nebo cvičené opice. Možná jsi to tak nemyslela, ale netlačila bych dítě do stresu jen kvůli tomu, aby OSTATNÍ viděli, jak úžasné je. Nakonec, úžasné jsou všechny děti, nic na tom nemění, že to není vždycky vidět

Ale chápu tě, vzpomínám si třeba na tříletou prohlídku - krásná zdravá holčička, od roka a půl bez plen a s perfektní mluvou i výslovností, která rozlišuje všechny možné barevné odstíny a zná desítky druhů zvířat... a neřekne ani své jméno. Vyšetření zraku jsem prováděla sama - sestra musela být za dveřmi, jinak by dcerka nemukla, a poznávání barev jsme testovaly vylučovací metodou (naštěstí byla ochotná vrtět hlavou ) no prostě zamrzí to, když se takové dítě projevuje jako retardované