"Žofinko tak příští rok už budeš předškolák, tak to tu básničku říct musíš.... "
tomu rikam ucitelky s empatii, uf.

... bohužel dnešní svět přeje odvážným... tak samo, že kvůli ní mě to mrzí, že to bude mít v životě těžší.... je to škoda."
Proc tohle rikas? Ty vis v sesti jaka bude dospela? Takhle stydlivych je spousta deti, ale rozhodne ne ze vsech vyrostou introverti, co se boji dojit na postu. Kupodivu casto ani ne. Nektere dite umi cist ve trech a pro nektere je cas v sesti.A muzes to do nej lejt horem dolem, ale akorat ho frustrujes, protoze ten mozek na to neni zralej.Ja bych jako tva dcera ani v tom spolecnem vystoupeni nedokazala vylizt, ted mi nevadi mluvit pred davem, nemam problem se ozvat ci cokoli vyridit, jsem hlucny extrovert, s kazdym se dam do reci. Vazne jsem to nenacvicila.

"Zkusím si s ní dnes ještě promluvit o samotě, uděláme si kafíčko (caro s mlékem, které miluje ) a třeba si z toho něco vezme..."
A o cem s ni chces mluvit? O tom, ze by se nemela stydet? Mas pocit, ze to dokaze na povel zmenit? Asi ne, i pro ni je to nekonfortni, musi byt pro zostuzujici, to probirat, potrebuje spis zvednout sebevedomi, pochvalit. Kdyz bude citit, ze ji beres jaka je, i s tim, ze se stydi a vubec ti to nevadi, hodne ji pomuzes. Mam pocit, ze s tim mas problem spis ty.