Tutenstein, možná na každé dítě platí něco jiného.
Na to moje jakýkoliv nátlak NE, naštěstí jsem na to přišla brzy. Neměla jsem nikdy v plánu dceru zlomit do průměru, aby např. "chodila pro vajíčka k sousedce" jako jiné děti. Je to fajn slečna, má osobnost, nenechá si sejřit od nikoho na hlavu a když vidí např. na zebře paní na vozíčku, které se zaseklo kolo, tak jí automaticky převeze. Takže jsem to snad dělala dobře, i když to samozřejmě ukáže až čas. Stresu si užila dost a dost i bez mého tlačení do nepodstatných aktivit. Když byla školková, řekla jsem jí, že jediné, co opravdu musí, je pozdravit a poděkovat, ostatní je na ní. Kupodivu to fungovalo a nosila ve škole bonbony od učitelky za to, že jako jediná děkovala.
Jenže lidi pozdraví a některým to nestačí - a hned měli připomínky, že se jim u toho ani nepodívá do očí, atd. To je ale jejich problém, ne mojí dcery.