Souhlasim Federiko, mam podobnou zkusenost.
U starsi jsem z toho taky byla spatna, furt mela tendenci vysvetlovat ze se stydi a podobne kydy.
Mladsi je podobna povaha, ale stejnou chybu jsme uz neudali. Kdyz doslo ke krizove situaci tak jsem akorat velice neutralne rikala - to je v poradku, nenutte ho do niceho, az bude spravnej cas pro nej, tak se zapoji. Ucitelkam taky jsem akorat rekla ze je pomerne rezervovanej k novym ci cizim lidem a potrebuje cas. Zafungovalo to, nikdo nikdy o nem nemluvil ze se stydi a nikdy to nevygradovalo do nejake blokace. A kolem 5 let uz to bylo podstatne lepsi.
U starsi se to zacalo menit az kolem 8-9 let a velice pomohla hra na hudebni nastroj. Proste neco kde vynikala a postupne ziskavala uzasnou sebejistotu. Ani z jednoho nebude jevistni bavic, nemaji to ve sve prirozenosti, ale dcera uz kolem 9 let dokazala nakracet pred sal se stovkou lidi, predstavit se, rict co zahraje a perfektne zvladnout klavirni vystoupeni. Postupne se to lepsi jeste vic.