"To, že se někdo účastnil situace, ve které se nechtěně zesměšnil, to neberu zas jako něco, o čem by se nutně muselo taktně mlčet."
Promiň, ale podle toho, jak to popisuješ, neznáš míru. Na jedný straně taktní mlčení se Ti nepozdává, protože máš pocit, že by teda jinak na světě už nic vtipnýho nebylo, na druhý straně tak jak to tu píšeš, to s tím popisem trapasů možná fakt přeháníš. A přijde mi to jako paralela chování Tvé matky k Tobě. Ti lidé, o kterých odmítáš "taktně mlčet" to možná cítí stejně jako Ty, když začne Tvoje matka o Tvých domnělých nedostatcích. Ona se nedokáže zdržet "dobře míněné kritiky", Ty se nedokážeš zdržet "dobře mířeného vtipu" a obě jste frustrované z toho, že druhá strana nereaguje podle vašich představ.