Na jedináčkovi nevidím nic špatného. A dnes můžeš mít další ditě i skoro ve 40. Muži klidně v 50 a více. To je různé.
Je pravda, že většina lidí bere 2 děti jako samozřejmost. Zdá se mi, že když má už někdo 1, tak automaticky předpokládá, že bude mít i druhé, pokud to jde. A argumenty, které slyším, jsou také zajímavé - druhé ani tak nechceme, ale chceme ho hlavně pro to první, aby nebylo jedináček a měl si s kým hrát. V dnešní době hrozí nebezpečí, že se dítěti něco stane - třeba dopravní havárie - tak je lepší mít dětí více, jedináček je strašně málo, o něj musí mít člověk hrozný strach. Jedináček by to měl těžké, až tu nebudeme, až umřeme, zůstane na světě úplně sám. To mu nemůžeme udělat. Celkem zvláštní argumenty, ale tohle jsem opravdu slyšela.
Pokud jste spokojení, tak proč se ohlížet na druhé?
V naší rodině měl otec 2 bratry a jedno období se téměř nestýkali. A když se stýkali, tak velmi málo. S bratranci nemám vůbec žádný kontakt, kdybych je potkala na ulici, ani je nepoznám. Žádné rodinné sešlosti, společné dovolené, výlety, slavení výročí, Vánoc, narozenin se nikdy nekonalo. Moje matka měla se sestrou to samé. Snesly se až v pozdějším věku, a i tak se ještě často hádaly. Také se tam nekonala žádná větší sounáležitost ani směrem k dětem - jako společné slavení narozenin, prázdniny apod. Velmi vyjímečně.