Manko, mám kolem sebe několik rodin s jedináčky. Někteří si to zvolili dobrovolně a tvrdí, že jsou spokojení, asi i jsou. Jiným se to tak přihodilo, takže je bezpředmětné řešit jiné varianty.
Já jako pozorovatel vidím jeden společný rys, na jedináčka se soustředí všechna pozornost a nepřipadá mi to úplně zdravé. Nejde o to, že by snad děti byly rozmazlovány, jsou vychovávány svědomitě, ale stále se prostě hledí jen na toho jediného, všechna pozornost míří na něj. Přijde mi to celkem náročné pro ty děti a sama bych se takovému modelu raději vyhnula. A rodina s jedním dítětem mi připadá smutná, vnímám to dítě jako osamělý kůl v plotě, ale to je můj subjektivní pohled. Další důvody, proč mi jedno dítě nepřipadá ideální, jsou přesně ty, které sama popisuješ - chybějící vztahy, chybějící náplň života, když jedno dítě odroste atd.. Já bych si ve třiceti určitě pořídila další děti, zvlášť měla-li bych tak dobré zázemí jako ty. Z práce bych trauma neměla, šikovný vzdělaný člověk si vždy nějak poradí, ty jsi se už jednou osvědčila, určitě by sis poradila i podruhé.
Ale to je můj subjektivní náhled a jiní to mohou cítit úplně jinak, samozřejmě.