Z tohoto pohledu je to asi pravda. Ty rodiče to myslí dobře, ale dopadá to třeba jako u Frederiky. Je vzdělaná, chce pro děti to nejlepší, pracuje jako překladatelka, takže si může pracovní dobu částečně přizpůsobit. Jejich den tu pospala několikrát - celý týden rozváží děti po kroužcích a o víkendech to pokračuje závody. Domů se dostanou každý den snad teprve v 19.hodin, někdy snad i o půl deváté. Děti poté udělají úkoly, někdy je dělají i v autě, navečeří se, umyjí a jdou spát. Do běžné ZŠ nechodí. I do školky chodily do mezinárodní s výukou jazyků. Měly či mají různé mezinárodní školy se školným.
Prostě řada rodičů si myslí, že tento způsob života je pro děti to nejlepší. Zapřažení od útlého věku, volného času minimum - běhání venku s ostatními se považuje za neproduktivní flákání se. Čili malé dítě vlastně vede život takového malého dospělého, jako by měl plný pracovní úvazek a na rozdíl od dospělého ještě k tomu něco navíc.