Ať už rodiče věnují dětem málo času nebo víc, mě nešlo ani tak o čas, jako o pozornost jako takovou.
To není jen o tom, jestli mají rodiče odpoledne volno a hrají si s dítětem x hodin denně, jestli ho vozí na kroužky apod., ale v rodině s jedináčkem se prostě vždycky mluví jen o něm, řeší se jen on, je starost jen o něj. Tohle mám na mysli. Starost rodičů a třeba i prarodičů není rozprostřena mezi více dětí, míří jen na jedno. A tím pádem je intenzivnější, než kdyby se dělila mezi více sourozenců. A to podle mě může být pro to dítě až zatěžující.